Shibari není pohádka, ale ani porno. 🧶

Ani ne článek. Spíš odložení myšlenky. 🧶

Nedávno jsem zahlédl fotky z jednoho nejmenovaného workshopu — cenzurované kvůli odhaleným prsům modelky. Na jiné akci jsme se sázeli, kolik performance bude zahrnovat nahotu. Výsledek? Všech pět z pěti. Jindy hledám prostory pro workshop, ale odpověď zní: „Tohle tady nechceme.“

Shibari a sex... Obojí začíná na „s“ — a tím podobnost často končí.
Přesto jsou tak často zaměňovány. Sexualizace je běžnou součástí veřejných session, workshopů i performancí. Ačkoli...

🧘‍♀️ Nejčastější motivace, se kterou se setkávám? Vypnout. Zpomalit. Odpojit se.
Shibari přirovnávané k józe. Meditaci. Tichému spojení. Jenže... někde cestou jsme si řekli, že „to patří pod BDSM“, a tím se otevřely dveře stigmatům — ryze sexuálním konotacím.

A bohužel i samotná scéna tomu často napomáhá. Stává se běžnou normou, že je vázaný člověk obnažený. Je to krásné? Ano. Je to vždy nutné? Ne.

🌀 Opravdu to dává úvazu něco navíc, nebo jen naplňuje myšlenku „Co bych ještě mohl/a udělat?“

🔗 Fascinace shibari je už v samotném aktu propojení.
Hloubka, vnímání, citlivost. Víc není třeba.

Ale obraz, který vytváříme navenek, ovlivňuje to, co se zapisuje do našeho podvědomí. A to nám pak našeptává, svádí, překrucuje. Podlehnout je snazší, když máme dojem, že „to se přece může“.

A zde začíná tenký led...

🛑 Překračování hranic a konsentu — z obou stran.
Ne vždy záměrně. Ale ne náhodou.

Pokud by pro nás bylo shibari „pohádkou o propojení, respektu a důvěře“, možná bychom méně sklouzávali k tomu, že „k tomu patří i sexualita“. Ale pokud je nahota prezentována jako samozřejmost, přijde to lidem jako norma.

💃 Přirovnání k tanci:
Pokud by byl tanec všude prezentován jako erotický a svůdný, co se vám vybaví při slově tanec?
A co když většina tanečníků tančí jinak, ale právě tohle je všude víc vidět?

🙏 Možná je čas se zastavit.
Jako lektoři, performeři, studia i aktivní lidé v komunitě.
Zamyslet se, jak to máme. A jak to ukazujeme.

Ano — nahota může být sexy.
Ale právě proto s ní pracujme vědomě.

👁️‍🗨️ Na veřejnosti se stává „normální“ — a tím ztrácí svou hloubku.
S ní i úcta, pokora a vděk za prožitek. A místo toho přichází dezinterpretace.

🧭 Co z toho plyne?
Každý z nás je nositelem obrazu, jak bude shibari vnímáno.
Přispívejme k tomu, aby to bylo umění propojení — ne automatická kulisa pro svlékání.

🧵 Zůstávám v pokoře, s provazem v ruce a otázkou v hlavě: Co tvořím — a co tím zanechávám?